Za to kde teď jsem, vděčím vytrvalosti, lásce k hudbě, k pohybu a "šťastné hvězdě", která mi celou dobu svítí na cestu. Vždycky se mi brzy splnilo, co jsem si přála ... jakoby někdo mé přání vyslyšel. Tanec je trénink, zpocené tělo, pódium, jeviště, úspěch… a to všechno potřebujeme, stane se drogou ...

Mezi tím vším tancem je ale také "opravdový život", přelévá se to z jednoho do druhého a přitom žijí v symbioze. Jeden svět je tu pro ten druhý a my rosteme, sílíme a píšeme zkušenosti. Zeptáte se: co za to? Jakou daň jsem zaplatila, že mám, co chci? Žádnou ... protože pád a "facka" je také cesta nahoru ... získáváte znovu ...

A tak děkuji každý den své "šťastné hvězdě", že se mohu dotýkat lidských duší. Aniž jim cokoli v tu chvíli chci říct, oni přijdou a promluví slzou, úsměvem nebo zkrátka jen stojí a tleskají. Děkuji, že mohu mít stále nápady a ty předávat a činit lidi veselejšími.

Ale nejvíc děkuji Bohu za své syny Matěje a Kryšfota.